Copyhubky č. 26 – Bacha na domněnky

Bacha na domněnky

2. září 2020   •   29× zareagováno na socsítích   •  

Včera jsem dopsal článek do časopisu 21. století. Dnes jsem na těch internetech sondoval, kdy tak asi vyjde tiskem. Sondáž mě zavedla také na facebookový profil tohoto časáku. Nenašel jsem sice to, co jsem hledal, ale nadšeně jsem se zakoukal do videa zachycujícího, jak obyčejná voda přeřízne visací zámek. „Ty jo, dobrý zajímavosti se tu člověk dozví,“ notoval jsem si a už už jsem chtěl stránku lajknout. Jenže pak jsem se začetl do komentářů pod videem a…

A chuť na jakékoliv lajkování mě přešla. Mezi komentáři se nacházel taky nevinný dotaz: „A víte, že řezání vodním paprskem je technologie stará přes čtyřicet let?“ Reakce časopisu byla následující:

 

Proč hned ten obranný postoj?

 

Možná si říkáte, že na odpovědi není nic špatného. Jenže vezměme v potaz následující skutečnosti:

  • Časopis vůbec neodpovídá na dotaz. Pokud by to dělal, měla by se v reakci objevit slůvka typu ano, jasně, víme, to jsme nevěděli, díky za doplnění...
  • Časopis na otázku reaguje otázkou. Kdyby tak autor činil na svém soukromém profilu, nemám nic proti. Ale pokud buduju brand, měl bych být v reakcích empatičtější, pokornější a úslužnější.
  • Psané slovo velice snadno podléhá dezinterpretaci. Chybí v něm průvodní signály jako intonace hlasu, gestika nebo mimika. Právě díky nim dokážeme u sdělení, které se skládá z totožných slov (To bude něco.), rozlišit ironii, nadšení nebo obavy. V psaném textu nám občas s porozuměním pomáhají třeba emoji, ale ani na ně se nedá stoprocentně spolehnout, protože řada z nich se dá chápat více způsoby (usmívám se, nebo se vysmívám?). Snadnost dezinterpretace psaného textu dokládá i to, že část mých přátel pokládá reakci časopisu za úplně košér, zatímco zbytek v ní vidí buď zbytečnou obranu ega, nebo dokonce útok na čtenáře. Ke druhému pohledu se přikláním nejen já, ale evidentně taky Petr Suchánek:

 

Slušnost, trpělivost a pokora je mocná zbraň

 

Kdyby Petr Suchánek napsal něco neurvalého (v light verzi třeba: „Kašpárci, dost jste zaspali dobu. Tohle funguje už 40 let.“), dal by se defenzivní postoj časopisu pochopit. Ale ani v takovém případě by původní reakce nebyla dobrá.

Reagovat na některé komentáře na socsítích je někdy za trest. Člověk se u toho občas oprávněně dopálí. Jenže zbytečné vášně ničemu nepomůžou. Pokud opravdu cítíte potřebu odpovídat na nejapný komentář, nedělejte to hned. Dejte si pár hodin odstup, nechejte usednout žluč na původní místo a pak bez emocí pište.

Komentář v našem příkladu však rozhodně nepatří mezi ty, které by vám měly hnout žlučí. Za neadekvátní reakcí stojí patrně nepochopení a domněnky. Pisatel se nejspíš domníval (Slyšíte, jak sám sklouzávám k domněnkám?), že čtenář útočí na „aktuálnost“ příspěvku. Jenže sami asi vidíte, že jeho slova žádný útok neobsahují. Ale dejme tomu, že redakce zná Petra Suchánka jako častého provokatéra, kritika a možná i trolla. Jak by v takovém případě mohla vypadat vhodná reakce? Třeba takto:

Copyhubky č. 26 | Před a Po | Přepišme.to

 

Podobnou odpovědí nikoho nenaštvete, neodradíte od další diskuze a navíc ukážete, že máte přehled. Tím v očích alespoň některých čtenářů jistě stoupnete. 

A co vy? Zdá se vám reakce časopisu v pořádku? A daří se vám držet nervy na uzdě a reagovat na všechny komentáře bez zbytečných emocí?

Díky, že jste si zobli! A kdybyste o dalších Copyhubkách chtěli vědět dřív, než se objeví veřejněstačí říct.

 

Díky, že jste si zobli

 


Chcete taky něco přepsat?

Pojďme na to!

Přepsal jsem i tohle

Copyhubky č. 24 – Textový audit odhalí i ty nejzapadlejší nedostatky
Copyhubky č. 1 | Přepišme.to | Roman Věžník
Copyhubky č. 18 – Pozor na úhel pohledu
Copyhubky č. 9 – Nezapomněli jste přepnout tonalitu? | Přepišme.to

Až něco zase přepíšete,
dejte mi echo na

Váš Emil je tu dobře uvězněn